Ty, Já, My

Sem vložte podnadpis

                                                                             TY

Je ráno. Venku je hezké světlo, napadl sníh. Všechno je světlejší. Střechy jsou bílé, zapadaná tráva, silnice už zase zčernaly. Udělala jsem si čaj z mateřídoušky, jablka a šípku. Krásně voní.

Od té doby, kdy jsem se probudila, jsi se mnou.

Tělo se vzbudí, začne se hýbat, narazí na psa pod peřinou. Krásně mě hřeje.

Zabořím prsty a ruku do jeho teplého kožíšku. Je spokojený. Je u mě a já u něho.

Moje tělo je a není prázdné. Mysl je u představy, že tu jsi.

Otočím se a vidím tě.

Tiše ležíš a spíš. Tvoje tělo spokojeně leží a odpočívá. Dívám se.

Cítím, jak z mého srdce. Ne, jak z celého mého těla se k tobě pomaličku přibližuje růžový obláček.

Sladký a něžný. Už je skoro u tebe. Dívám se, jak tiše ležíš. Pohnul jsi rukou. Dívám se.

Prstem se tě jemně dotknu ruky. A ten obláček pokračuje k tobě.

Už se tě nedotýkám. Dívám se. Na tvou klidnou tvář. Na ležící ruku. Co asi všechno zažila.

Pouštím z hlavy minulost. Jsem teď a tady. Vidím tě. Jsi tu.

Růžový obláček tě přikrývá. Pomaličku. Z celého mého těla k tobě přišel, aby tě něžně ovinul.

Leží na tobě, jsi jím celý přikrytý. Pak se do tebe začíná nořit. Jemně a s největší péčí, jakou jen umí. A já se dívám.

Na tvé klidně tělo, na vlasy, na oči, uši, odpočívající tvář. Na deku, která tě přikrývá, aby ti bylo teplo. Přikryju ti jemně odhalené rameno. Dívám se.

Mé srdce je blažené. Jsi tu a já tě vidím.

                                                                           JÁ

Jsem doma.

Jsi tu?

Chvěje se mi tělo. Cítím neklid a strach. Z vlků a potemnělých lidí. Je mi najednou tak chladno.

Uvnitř sebe to nemůžu uklidnit. Jsem tu sama? Jsi tu?

Sedím u počítače a snažím se psát. Ale útoky vlka nepřestávají. Včera odpočíval, včera spal. Aby měl zase sílu na útoky v dnešním dni.

Jsem tu sama? Cítím tě. Přicházíš ke mně, chytáš mě jemně za ramena. Cítíš můj neklid.

Chce se mi plakat. Tvoje ruce drží ramena a pak sjíždí dolů. Zvedám se a v očích mám strach, smutek. Sedáš si vedle na pohovku a rukou mě vedeš beze slov k sobě. Udělám dva krůčky a sedám si ti na klín. Položím se bokem na tebe a tvé ruce mě objímají. Drží mě, pak hladí po tváři a po vlasech.

Pomalu tečou slzy. Tiše. Sedíš a držíš mě. Chvěju se.

Pak si sednu čelem k tobě. Nohy mám na tvých bocích a díváme se do očí. Slzí mi, ale ty to vydržíš. Díváš se do mých a nic neříkáš. Pak si mě přivineš k sobě. Chvěju se.

Držíš pevně, něžně. Hlavu mám položenou na tobě a na čele cítím tvůj krk.

Slzy už netečou. Tvoje teplo mě tak hřeje. Cítím tě. Jsem tu sama? Ne, jsi tu se mnou.

Sedíme takhle několik minut. Po chvíli se tělo přestává třást. Uklidňuje se. Cítí tě.

Je v bezpečí. Na chviličku jakoby usnu. V teplé náruči mě vineš do růžového obláčku.

                                                                           MY

Procházím bytem a jsi tu.

Jdu udělat snídani a ty sedíš v ložnici. Pak se vrátím. Vstoupím do dveří, opřu si hlavu o futro a dívám se. Oblékáš se. Dívám se na pohyby tvých rukou. Tiše stojím a pozoruju tvoje tělo. Pohyby a jak své krásné tělo oblékáš do trička a ostatního oblečení. Dívám se.

Otočíš hlavu a mrkneš na mě. Usměju se na tebe, jen pro tebe. A z mého těla stále sálá.

Je k tobě napojený růžový, něžný obláček. Hýbe se stejně jako ty. Máš ho kolem těla a teď přes pohled a srdce ti ho dodávám dál. Řekneš si, co bys chtěl k snídani.

Odcházím do kuchyně, trochu omámená pohledem na tebe. Růžový obláček se zvětšuje, protože od tebe odcházím. Ale pořád tu je mezi námi. Zůstal mi úsměv na tváři.

Jsi tu. Dělám ti čaj. Dívám se na horkou vodu, která teče do hrnku a je ovinutá obláčkem.

Snídani ti nesu ke stolu a moje chůze je ovinutá obláčkem. Cítím tvůj pohled a i když se na tebe nedívám, moje tělo vnímá každý tvůj pohyb. Pak se naše oči zase střetnou. Jako magnety se na sebe dívají. Přistoupíš blíž. Jen se díváme do očí. Po chvilce si vidíme až do nitra samého. Srdce se otevírá a spojují se dvě těla, která nejsou fyzická. Dotýkají se něžně a pak se prostoupí. V tu chvíli se stále díváme do očí a těla se rozletí do širokého prostoru, kde je nekonečno. Jsme spojeni.

Jsme.

Vložte svůj text...