Láska a přijetí

Láska a přijetí

Je noc. Je noc a já jsem se vzbudila a myslím na všechno možné. Nakonec se zvedám, jdu na záchůdek, napiju se rozhodnu, že jdu psát. 
Dnes jsem měla krásný rozhovor s mým úžasným, krásným partnerem. 
Povídali jsme si i o tom, že nemám teď potřebu psát. Dřív jsme měla potřebu psaní, protože jsem si tak ulevila od tlaků, které mě tížily. Psala jsem, protože jsem si o svých myšlenkových pochodech sice měla s kým popovídat, ale nikdy nebyly tak pochopeny a vnímány, aby mi to pomohlo.
Až když jsem potkala jeho. Mám nejlepšího přítele a partnera v jednom. Jupí! Usmívám se a cítím ohromný vděk. Jsem vnímána a pochopena. 
Teď když nespím, je to jiné, než když jsem nemohla spát v posledních měsících. Dnes je to jiné.
Cítím ohromný příval lásky. Lásky k sobě samé. Ano. Je to nádherný pocit. Není to narcismus. Je to čisté uvědomění a láska k sobě. Proto jsem se rozhodla o tom napsat. 
Protože to nejsou slova o lidských vztazích, jak to asi funguje. Jak to asi funguje podle mě tedy... Cha cha. Je to pocit vděčnosti za to, jaká jsem. Dnes jsem vytvořila krásný adventní věnec, porovnala doma nějaké věci, vyzdobila trochu vánočně byt. Můj Vlkouš umyl dveře na půdu a spravoval auto. A já se cítím krásně. 
Opětovně mě vymrzoval bývalý přítel, kvůli synovi. Opět vyhrožoval, nebyl schopný se se mnou důstojně bavit. A já jsem to ustála s klidem a vyrovnaností ve svém nitru. Dříve mě hodně zasahovala jeho slova. Ty JEHO zkutečnosti, se kterými já jsem se neztotožňovala. 
Dnes ale přišlo další veliké uvědomění. On není tak chytrý, jak já jsem si myslela, že je. Je to uvědomění, které mi přineslo cosi, co jsem ještě nepojmenovala. A vlastně ani nevím, jestli to pojmenovat chci. Jedno je ale jisté. 
Zvládla jsem to s vnitřním klidem, netřásla jsem se a netřesu se. 
Mám sebe a svou odvahu. Mám sebe a svou inteligenci, intuici, instinkty. Mám sebe a svou vnitřní sílu. Mám srdce otevřené pro všechny, kteří ho chtějí otevřít mě. A ti ostatní? S těmi soucítím.
Mám sebe a své uvědomění. Je ve mně ohromná síla a vesmírně lásky. 
Miluji a jsem milována. To je moje oblíbená afirmace. Miluji sebe a své blízké. 
Cítím se nádherně. Dnešní noční bdění je úplně jiné. Rozhovory s mým Vlkouškem jsou hluboké a plné přínosných informací, uvědomování, cítění a poznání.

Dnešní noční bdění je krásné. Cítím klid. Tolik vytoužený klid. Vzbudila jsem se kvůli tomu, abych tohle napsala. To je jasný! He he. Leží tady vedle mě Glorča, to je moje kočičanda a Mery, fenka střapatá, poblázněná, věrná a vděčná za láskyplný domov. Mívala jsem pocity, že jsem na vše sama. Ale oni tu jsou. Jsou tu se mnou a je jen na mě, jestli je uvidím, nebo ne.

Taky bych ráda psala o přijetí. Jsou to možná tak dva měsíce, kdy jsem se seznámila s lidmi, kteří mě přijali. Přijali mě takovou, jaká jsem. Poznali, že mi někdo ublížil a svou láskou a svým přístupem a pohledy mi pomáhají k uzdravování mé poraněné duše. 
Nechávala jsem si přizabíjet duši. Ano, to je správné slovo. Přizabíjet. Ale díky za sebe a svou sílu opustit toto chování a vydat se do neznáma, jinou cestou. 
Překonala jsem vratký most a teď se mi ukazuje cesta, která je ryze přírodní, je lemovaná čerstvě vyrostlou trávou a květinami. Když po ní začínám kráčet, voní to čerstvým vzduchem a poletují chmíříčka a mušky. Svítí slunce, ale nepálí, hřeje a dodává sílu. 
Rozpřáhnu ruce a moje náruč je volná. A když se podívám kolem sebe, stojí tam oni. 
Můj syn, můj Vlkouš, moje rodina a přátelé a dva další lidé, usmívající se, záříc ve své dobrotě.

Stojí při mně, stojím při nich, stojíme při sobě.

Tak a teď můžu jít, jak by řekl můj syneček Samík, FPINKAT.

Cítím vděk za to, jaká jsem. Protože kdybych taková nebyla, ta cesta, ti lidé by tu nebyli. Jsou tu.
Děkuji sobě, že jsem jaká jsem. Nevím, kdo to ve mě udělal, že taková jsem, ale tomu děkuji.

Děkuji synovi Samuelkovi, že mi otevírá oči i srdce a tak můžu být silnější.

Děkuji rodině. Mám vás.

Děkuji mému Vlkouškovi. Prostě jsi jaký jsi. Tvůj pohled a překrásně hnědé oči mě dostávají do vyšších sfér.

A děkuji Jindřišce a Pavlovi. Nemám slova, která by vyjádřila to co cítím. Být ve vaší přítomnosti je pro mě veliký dar. Děkuji za vše, co pro mě děláte. Za vítací objetí a pusu na tvář, za vaše slova, za vaše srandičky, za mňamky, za švestkový koláč.

Mějte se a smějte se.