Košík
0
0,00 Kč
Lhaní
Lhaní
Slovo, které lidé nemají moc v lásce. A proč taky. Víme, že lež, lhaní je obelhávání lidí. Když vám někdo zalže, jak se cítíte? Proč to ten člověk asi dělá?
Proč není schopný vám, nebo jinému říci pravdu?
Lež je pro někoho jednodušší řešení situace. Ale pouze v tu danou chvíli. Protože jak všichni víme, lež se musí pamatovat. Dokážete si představit, co váš mozek musí všechno pak evidovat? S tím, že řídí celé tělo? To by se ten mozek musel zavařit. Aby si pamatoval všechny výmysly, které jste si zvolili vyřknout.
Myslím, že lidé lžou, aby si usnadnili situaci a taky, aby se ochránili.
Aby nemuseli poslouchat kritiku, aby měli obdiv, aby jim nikdo neublížil.
Je to ochrana svého nitra. "Přece nebudu vypadat jako blbec." tak tam pošlu lež a je to. "Lidi daj pokoj!" Jenže. Jak to asi může dopadnout?
Navíc si ten člověk tak zanese mozek i tělo. Jak fyzické, tak energetické. Energie lži je velice nízká energie, která člověka stahuje dolů z pomyslných výšin. Vibrace lživé myšlenky je velice tíživá. I když v tu danou chvíli může člověku ulevit právě od nechtěných reakcí lidí.
Lidé, kteří jsou tak zvyklí přemýšlet a jednat, tudíš ve lži, si často ani neuvědomují, co říkají a proč. Řekla bych, že je to návykové chování. Když má člověk návyk lhát, příčina bude v dětství. Možná, že mu rodiče moc diktovali, možná, že chtěl od nich mít klid a tak zalhal. Možná, že prostě nechtěl slyšet, jaký je to blboň, že má zase kouli ve škole. Důvodů ke lži u dítěte a teď myslím vědomé lži, je ohromná spousta.
Vy jako rodiče. Jak se chováte ke svým dětem? Ponížíte je čas od času? Slyší od vás něco podobného? "Ty jsi teda ostuda. Ty jsi hanba, že jsi se počůral. Hele, buď radši zticha ty chytráku..." Co pak takové děťátko udělá? Cožpak chce být před svými rodiči za hlupáčka? Rodiče dost často nerespektují rozhodnutí a pohled svého dítěte na věc. A tak spustí nevědomky třeba i toto chování. Raději zalžu, budu vypadat líp. Nechají mě být, nebudou posměšky, urážky, ba dokonce i bití.
V dospělosti se pak promítá stále ten stejný program. Když zalžu, bude líp. Dají mi pokoj...
Ale jak pak naložit s tím, že lži vyplují na povrch? Celá ta energie lži ve vás leží. Uložili jste si to do sebe. Jak se pak cítíte? Když zalžete? Jak se cítíte jako lháři? No jistě, že špatně!A kdo říká, že mu to je jedno, jen si (můj oblíbený výrok) LAKUJE HOVNÍNKO NA RUŽOVO! Pak opět lže sám sobě. Když vám to někdo řekne, že lžete, tak abyste se ochránili, tak lžete dál. A pak se spustí řetězec čehosi, co se nelíbí nikomu. Nemusím tu vypisovat, co se pak děje... i když... napíšu to.
Lidé okolo vás se cítí nejistě. Neví, co od vás čekat. Nelíbí se jim s vámi mluvit. Nechtějí se přátelit. Nechtějí být ve vaší přítomnosti. A pokud jsou, tak jen minimálně. Necítí se ve vaší přítomnosti bezpečně. Bolí je, pokud jsou to blízcí, že to děláte právě jim. Oni vám věří a pak to je ohromné zklamání jak pro ně, tak ale hlavně pro VÁS. Zklamete je. Další debilní pocity... prostě to na sebe balí další hnusy.
Jak si uvědomit, že říkám lež, když je to můj běžný vzorec chování? To tedy opravdu nevím. Já tak nežiju. Ale myslím, že ve chvíli, kdy člověk mluví nepravdy, je tu varování, že by měl zapracovat na svém vztahu sám k sobě. Protože v závěru jakákoliv lež lidem okolo je vlastně největší lhaní sám sobě.
Člověk, který žije v harmonii se svým nitrem totiž lhát nepotřebuje.
Milujete se? Řeknete si to občas? Opravdu z hlouby duše? To jak vypadáte, jak se chováte, jak jste. Milujete se? Takoví, jací jste? Líbí se vám vaše tělo? Vaše tvář? Jak se zachováte, když vás někdo pochválí? Třeba za to, jak vypadáte?
Řeknete sami sobě, že jste krásní? Žijete v pravdě sami se sebou? VĚŘÍTE SI??? Tam totiž, musíte začít. O nikom jiným to není. Pokud máte silný návyk lhaní, musíte začít pracovat na sobě v tomto směru. Naučit se žít v pravdě sám k sobě. Jinak se lhaní a scén a nedůvěry nezbavíte. Líbí se vám, když vám lidé nevěří? V jakém směru vám nevěří? Zamyslete se nad tím. "Nevěřím ti. Já ti v tomhle nevěřím!" řekne váš partner/partnerka. V čem mi nevěří, v tom nevěřím já sám sobě. Tak to je. Zamyslete se nad tím, jak to máte sami v sobě s nedůvěrou toho, co vám oznámí vaše okolí. Nemusí to být partner. Může to být rodič. Nebo vaše dítě.
A pokud jste rodič, máte situace, ve kterých svým dětem nevěříte? Jak to máte s touto situací vy? Negativní programy se totiž dost často dědí. Jak se chováte vy, tak se může chovat vaše dítě. Pakliže to v sobě změníte, začne se měnit i chování vašich dětí. Žijete v pravdě sami se sebou?
Přeji vám pohodové uvědomování a klidné přijímání pravdy.
Děkuji, že jste četli mé myšlenky.
Pěkný den.
Vložte svůj text...