Nevím teď přesně o čem chci vlastně psát. Ale vím, že psát něco mám.

Zvláštní pocit. Tak asi takhle.

Je to několik měsíců, kdy mi moje skvělá kamarádka Betynka nabídla pomoc. Nabídla mi pomoc ve chvíli, kdy jsem jí opravdu potřebovala. Už jsem o tom taky napsala. Byla to pomoc v domácnosti.

V tu dobu mě to hodně trápilo. Nezvládala jsem se o to sama postarat. A nebo zvládala, ale ne podle svých představ.

Byl to pro mě opravdu veliký dar. A tak jsem si řekla, že se naučím přijímat pomoc od ostatních lidí. Život šel dál a začala jsem hodně měnit svůj život.

Žila jsem nespokojená, věčně unavená, bolavá. Pořád mě něco trápilo. Tak jsem se rozhodla to měnit. Nefňukat a měnit.

Přišel rozchod s partnerem, otcem mého malého syna. V tuto chvíli je to několik měsíců a já pociťuji obrovské změny. Situace se už docela uklidnila, přišlo smíření a dokonce jsem si už i odpustila to, že jsem rozbila rodinu.

Život mi plyne a já se teď potýkám s něčím, co je pro mě většinu života dost nepříjemné. Finanční hojnost.

Je to asi přes dva měsíce, kdy jsem si řekla, že to chci změnit. Že chci žít tak jak chci. Ne tak jak musím. Vůbec to slovo "musím". Je to pro mě dost zužující pořád něco muset. Ale vyrostla jsem v tom. Musím přeci pořád něco dělat. Někde něco.

Před časem mi řekl jeden muž, že nic nemusím. Tenhle muž mi toho řekl hodně. Přišel mi života, strávila jsem s ním přibližně dva dny, něco mi předal a pak z mého života zase odešel. Asi se ještě někdy potkáme, ale to co měl předat, předal.

Od té doby se dějí v mém životě změny hlubšího rázu, než dřív.

Stále jsem si uvědomovala to, že nic nemusím. Ale to slovo bylo neustále v mém slovníku. A používala jsem ho opravdu hodně často. Slovo "musím" mi působí tenzi. Tlaky. V mém těle. Svírá mi to hrudník a čelistní svaly. A tak často jsem ho používala. Teď přichází veliké uvědomění.

Když toto slovo použiji, uvědomím si a vzápětí ho nahradím slovem "chci". A pak přišla další kouzelná věta: Musím se naučit říkat místo musím, chci! Sranda co... Takže znovu: Učím se nahrazovat slovo "musím" na slovo "chci".

Jo! A tohle mi přináší úlevu. Necítím tlaky v hrudníku ani se mi nesvírá čelist. Paráda. Přišla jsem na to. Jupééééj!

A teď dál. Je to několik týdnů, kdy jsem poznala dalšího důležitého muže.

Seznámení přišlo nenápadně na seznamce. Pro mě muž z mnoha. Oslovil mě týpek, který si začal povídat o životě. Jen tak jsem si s ním začala psát a došlo i k tomu, že jsem mu napsala o mých webovkách. A protože mu to přineslo jakési uvědomění, začali jsem si psát a co hlavně, telefonovat o mnohem niternějších záležitostech našich životů. Mohla jsem se "mrknout" na jeho bolavá kolena a trochu mu to tam poopravit a bylo to fajn, protože léčbu krásně přijal.

Je to někdo, koho jsem tedy už poznala i osobně.

A v tuto chvíli, mu dokážu osobně říct ty nejintimnější věci v mém životě. Neuvěřitelné.

A co teď řeším? Je to jen moje osamělost? Zase tak osamělá nejsem. Říkám si. Muži o mě zájem mají. Necítím se v tomto nijak špatně. Ale.

Co toto znamená? Moje hlava jede na sto procent a možná ještě víc.

Co se tedy přesně děje. Tento muž povýšil mé přání a můj záměr. Naučím se přijímat pomoc. A protože v tuto chvíli řeším svou finanční hojnost, pomoc přišla odtud. A nabídl jí jen proto, že chce. A jediné co za to chce, je vidět jak se mi smějí oči a jsem šťastná. O nic jsem nežádala. Prostě se rozhodl. Ohromě silná mužská energie.

A to je právě to, proč jsem vlastně začala psát tento článek. Jak je vůbec možné, že se mi to děje? Vyslala jsem tak silný záměr, mám takové ohromné odhodlání jít si za svým. A tak mi vesmír poslal muže, který se dotýká mého extrémně bolavého místa. Finance. Od dětství jsem slýchávala, že nemáme. Měla jsem u tatínka permanentně dluh. To mu nijak nevyčítám, protože to myslel dobře. Chtěl mě naučit tomu, že vše má nějakou hodnotu... Ale teď mi přichází zkouška jako prase.

JO! Jako prase! Protože když mi tento muž nabízí pomoc, mě se třese fyzické i psychické tělo. V hlavě mi jede asi toto: Nemůžeš! Vždyť to se nedělá! Nemůžeš si jen tak něco vzít! Musíš to nějak vrátit! Jinak budeš dlužit! Není to možné! Není možné toto přijmout! Neměla bys! Jsi špatná, když to uděláš! Musíš si získávat peníze a věci sama! Peníze a věci jen tak dostat, to se prostě nedělá! Jsi neschopná!!!

A v těle: třes rukou a neskutečná bolest. Projede to vždy rukama občas přes hrudník. Stahují se mi svaly na krku a čelist je zatnutá. Třesou se mi nohy. Bolí mě bedra.

A teď mi řekněte, jak to mám zvládnout!!??

No jistě, vy mi nic neříkejte. Já to totiž vím. Jako každý člověk zná odpovědi na své otázky. Vím to. Teď je tady veliká šance tohle všechno vzít a vyhodit z těla ven.

Ha! Teď jsem chtěla napsat "musím"!

Takže opravuji myšlenku s dobrým pocitem uvědomění.

Odhodlala jsem se a změním svou životní cestu. Přijmu to a budu pozorovat, co se děje dál. Tento muž je vzácný i když si to sám o sobě nemyslí. Ale je.

Chce pomáhat lidem. Lidí, kteří pomáhají jen tak je spousta. I já to dělám.

A já chci být v pohodě a chci si jít v klidu na večeři s mým synem. A neřešit, jestli vyjdu s penězi. Takže chytám právě teď tuto příležitost. Odhodlaná a nevím co bude dál. Jdu do nejistoty a nechám to plynout.

Musím říct, že se moc těším na společné chvíle s tímto mužem a na to, jak se dál budeme poznávat a bavit se společně životem.

Přeji vám všem hodně sil v realizování vašich snů.

Děkuji Betynko, že jsi mi pomohla nastartovat mou přeměnu.

Děkuji Lukášovi, který mi dal svůj čas a myšlenky, úsměvy, pohledy a své úžasné vědomé objetí.

A děkuji bohu za Pavla. Že tu je, když napíšu veselá i smutná, že si můžu povídat jen tak, že mu můžu zavolat i v noci, když nemůžu spát a můžu mu udělat výlev svých myšlenek, že mě poslouchá a VNÍMÁ, že si pamatuje co říkám, že mi umí poradit a zároveň mi neradí, když nepotřebuji, že mi odhaluje svou silnou mužskou energii, ať už to ví, nebo ne. Prostě jsem vděčná za to vše. Děkuji bohu, že jsi.